O domech a lidech

A kde bydlíte? Zavolá za mnou ještě paní. Ten rohový dům na křižovatce, odpovídám. Kývne a otočí hlavu k domu naproti... a já tady. To je hezký dům, říkám a rozcházíme se. 

Náhlá potřeba Karla (Karel je pes) nás svedla k hovoru. Řeč se stočila k odpadkům. Jak jinak, když sbírám výkaly. Do plastového sáčku. Moc ekologické to není. Lituji všechny pracovníky ve sběrných dvorech a jiných zařízení pro třídění odpadu. Fuj. Musí to být nářez.

Jak chytré zeptat se na dům. Mohla se zeptat na jméno. Já oplátkou na její. Po pár metrech bychom je obě zapomněly. Ale dům, to je pecka! Ten stojí pořád na tom samém místě a s trochou drzosti můžu zazvonit u dveří a pokračovat v hovoru o odpadcích.

Dům paní byl starobylý, stejně jako náš. Miluji starobylé domy. Ne odjakživa. Dospěla jsem k tomu. 

"Jen ne tuhle barabiznu", proběhlo mi hlavou, když jsme míjeli dům na křižovatce. Láska na první pohled to nebyla. Nejmíň stokrát jsem se mu za tuto větu omluvila. Domu i muži, který dům pro mě (pro nás) koupil.

Viděl dál. Viděl víc. Barabizna na křižovatce jako lukrativní investice. Měl pravdu. Stal se nám místem pro život. Dům na křižovatce.

V nahotě domu viděl krásu a potenciál. Já? Jen zchátralý dům. Polorozpadlé cihly bez omítky drolící se víc a víc vlhkostí. Zarostlý jako zámek Šípkové Růženky. Copak jsem nečetla pohádky? Abych věřila v dobrý konec? Potřebovala jsem tak moc vidět kabát? Ten vnější obal krásy?

Dnes bych si vygenerovala obrázek AI. Jen správně položit otázku. Jak vidíš tenhle dům? Může být někdy mým vysněným domovem? Teď už se ptát nemusím. Už vím, že ano. 

Musel chátrat víc a víc, aby si ho někdo všimnul. Aby se do něj někdo zamiloval. Tak moc, že nedal na řeči. Věděl, že PŘED a PO bude stát za to. Ano, dnes je to opět jeden z největších a nejkrásnějších domů v malém městečku.

Popisné číslo 23. Dům na křižovatce.   

Monika, vaše Blíženkyně pro Relax & Karel pes, váš terapeut