Když se zhroutíte, začnou se dít zázraky

Nádech dva tři … zádrž dechu po nádechu … dva tři. Výdech dva tři. Proud vzduchu mě uklidňuje. Cítím ho uvnitř i vně. Nafukuji se jako balón. A jako balón vyplňuji můj prostor. Můj Prostor. Poslední měsíce se smrsknul. A to podstatně.

Další den, kdy nemusí do práce. Nemusí? Spíš nemůže. To je to správné slovo. Takhle už to dál nepůjde. Něco ji zastavuje.

Znáte To. Možná Ne. Ráno zapnete autopilota. Toaleta, zuby, káva, nějaké ty prášky nebo aspoň vitamíny a šup do práce.

Miluji svou práci. Ta pestrost, žádný den není stejný. Furt se něco děje. Až moc, až příliš. Už to nedávám. Jaký to má smysl? Velký. Cirkus se točí. A ty seš jedna z atrakcí.

To dáš! Po obědě přichází útlum. Ještě jedna káva a ejhle. To to uteklo. Je po páté. To už si zasloužím z práce domů? Druhá polovička dorazí tak za dvě hodiny. Možná.

Ale já se dnes nevrátím. Jsem v Praze. Jsem Ti to říkal.

Aha. Ovladač přede mnou spustí program. Programy. Tenhle ne, tenhle taky, co tenhle?

Vytahuji si kartu. Tarotovou! Nikdy jsem je neviděla takhle z blízka. A už vůbec jsem na ně nesahala. Ani u kartářky.

Žena s rozevlátými vlasy. Na koni. Uah. To je ale dynamika. Chtíč. Tak se karta jmenuje. Proč zrovna já si musím vytáhnout něco takového jako chtíč. Ve společnosti pěti dam a jednoho muže. Stydím se a cítím, že rudnu. Rozhodně se mi potí ruce. Vyruší mě lektorova pohotová slova. Jako by četl moje myšlenky.

Chtíč nemusí znamenat jen fyzickou touhu k opačnému pohlaví. Může to být touha po změně… Dál už ho neposlouchám.

Nahá žena drží v ruce masky. Několik masek. Sedí na zvířeti s obrovskou hlavou a hřívou. Možná to není kůň. V levé ruce drží uzdu a v pravé světlo z nebe. Detailně si prohlížím kartu před sebou.

Ženskost, intuice, energie … zaslechnu další slova lektora. Zasunu se hlouběji do křesla. Chtěla bych být chvíli sama. Uspořádat myšlenky. Zadání dalšího úkolu mě vrací do lekce Tvůrčího psaní.

Když se zhroutíte, začnou se dít zázraky! Ne že bych to někomu přála, ale je to Pravda. Zažila jsem To.

Co to bylo? Hlava jí to nebere. Myšlenkami se vrací zpět do postele. Nikdy předtím to nezažila.

Hurónský hlas. Krásný, hluboký, mužný… Neznámý.

Kdo to byl! 

Karel? Nikdo jiný tam s ní nebyl.

Asi se zbláznila. Není divu. Už několik týdnů leží v posteli. Pět polštářů jí drží hlavu v poloze, kde se jí netočí hlava.

CT mozku je v pořádku. Nález na krční páteři ukazuje na protruzi disku C5/C6. Máte to od krční páteře. Co s tím, pane doktore? Nic. Jen klid a odpočívat. 

Jen? A co ta slova? Slova ve snu? Slyšela přece hlasy. V místnosti byl jen Karel.

Pojď ke mně zlato, můžeš. Zastavím houpací křeslo a nabírám Karla do klína. Slastně vrníme. Oba.

Křeslo se s námi pohupuje a my usínáme.

Karel to být nemohl. Karel nemluví. Karel je pes.

Monika, vaše Blíženkyně pro Relax & Karel pes, váš terapeut

PS: Pokud máte chuť zažít zmiňovaný kurz Tvůrčího psaní, zde je odkaz https://kuklapukla.cz/.  Pedagog, režisér a herec Petr Nýdrle tvrdí: "Vše je možné, jen se nebát a chtít!"