O připravenosti na štěstí. Be happy, Be Pretty Women!

To "storíčko" musí pryč! Probudily mě křeče. Au! To teplé mléko s medem jsem neměla pít. Když to usrkávání bylo tak slastné. Cítila jsem se jako kotě. Škoda se nepodělit "selfíčkem" s přáteli na Facebooku.

Hned ráno příběh odstraním. Byla by to klamná zpráva. Slast vykoupená křečemi.

Snažím se znovu usnout. Myšlenkami jsem v divadle. Bylo něco po půlnoci, když jsem dorazila domů. Julia Roberts jako Vivian a Richard Gere jako Edward. Můj oblíbený film. Pretty Women.

Před pár týdny mi pípla "smska" s tickety. Pozvání od spolužačky. Neváhala jsem. Dlouho jsme se neviděly. Jasně. Půjdu. Ráda!

Marcela jako vždy přesná. Jako vždy vkusně a moderně oblečená. Stojí na smluveném místě. Schválně jdu oklikou, abych měla prostor si ji prohlédnout. Vřelé objetí. Mám ji ráda. Jako vždy bez make-upu, jen řasy přejeté řasenkou. Stejný účes. Prostě Marcela, moje dokonalá spolužačka ze zdravky.

Omlouvám se za zpoždění. Snažím se přepnout. Jenže jak přepnout z módu babička? Přátelské kafe se tak line v duchu mých babičkovských zkušeností. Historku o plné plínce musí slyšet každý. I Marcela. Doufám, že do vnukových osmnáctin na tohle vyprávění zapomene. Když ne, tak mají téma na mých sedmdesátinách. Můj vnuk se dozví, co jsem kdysi povídala. Stěží uvěří, že mu babi kdysi sahala na zadek.

Babi, děláš to ráda? Ano, dělám to ráda. Odpovídám celou větou, ale více se soustředím na obsah plíny. Je tam toho požehnaně. Milosrdná lež. Kolik jich ještě řeknu. V mém věku už nechci říkat jen pravdu. Nebo dokonce mít pravdu za každou cenu. Ať si na své pravdy přijde každý sám. Jako já.

Bouřlivý potlesk! Otočíme se s Marcelou na sebe a špitneme. Boží! Líbí se nám to. Herci, scény, hudba, zpěv. Odstupňované divadelní kulisy umožňují měnit prostředí z milisekundy. Ze stropu se vynořují a znovu zaplouvají dva honosné lustry. Plné štrasových kamínků. Ano jsme v luxusním pokoji hotelu Beverly Wilshire v Kalifornii. Zde se odehrává téměř celý děj muzikálu Pretty Women. Kde taky jinde? Milostný příběh se Šťastným koncem.

Komu to vyšlo? Ptá se Vivian své přítelkyně Kit. Řeč je o stráveném týdnu s bohatým Edwardem. Pohádkové chvíle končí a přichází rozloučení. Jenže … Ona i On se změnili.

Kit vykřikne, Popelka! Té to vyšlo. Obě vyprsknou smíchem.

----------------------------------

Nedávno jsem četla příspěvek Haliny Pawlovské o připravenosti na štěstí. Moc se mi líbil:

-- Měla jsem kamarádku a ta měla dost ráda alkohol a vždycky, když vypila litr vína, tak se jí obličej stáhl zlobou a řekla mi, že všechno, co se mi povedlo, bylo jen proto, že mám štěstí: trápila jsem se a pak jsem narazila na Senecův citát. Štěstí je, když se příprava setká s příležitostí. A napadlo mě, že má kamarádka s lahví vína jen čeká, až jí štěstí zaklepe na dveře. Ale ono nezaklepe, štěstí je totiž nesmírně plaché, příležitost taky. A když už se rozhodnou někam vstoupil, tak jdou tam, kde jsou dveře otevřené, kde je rozsvíceno a kde na ně čeká zákusek s kávou. Takže nám nezbývá než se učit, padat, vstávat a snažit se. Protože až se štěstí zatoulá naším směrem, musíme ho chytit dřív, než si to rozmyslí, a to bez přípravy nejde! --

----------------------------------

A víte co? Pro mě si ten princ na bílém koni přijel. Před 35 lety. V praxi: měl šedivého Trabanta z NDR a neskutečné charisma. Jenže jak už to (ne)jen v pohádkách bývá, i princové jsou někdy na draka a ne všechny princezny jsou na vdávání :-) 

Monika, vaše Blíženkyně pro Relax & Karel pes, váš terapeut